kočka knihovnická, vzácný druh 📖 #pobokuelfa

Zkouškové za půlkou. 7/10 - tak ještě chvíli vydržet, zahrát si na spisovatelku aneb tradiční psaní semestrálek. Pak už léto, tábor, dovolená, dobrovolnictví, tůry (už jsem i zcela naočkovaná, takže vše bezpečněji a s klidem na duši) . Nové zážitky a lidi, výlety do přírody, cesty do zahraničí, chvíle volnosti v lesích, horách, u moře - motivace to všechno zvládnout a užít si léto naplno před státnicema a bakalářkou. ⚪️ Stejně je to zvláštní, víc jak půlku studia jsem strávila doma u počítače a za necelý rok mám ukončit bakaláře. Jak rychle ten čas utekl. Mám pocit, že včera jsem teprve nastupovala do prváku. Ale tak, snad alespoň magistr bude prezenčně, doufám a chci. Užít si trochu toho vysokoškolského života - chybí mi ten pocit být na fakultě, trávit čas mezi svýma lidma, vyučujícíma, chodit do studovny s knihovnou a být součástí studia na vysoký, ne jen pasivní okénko na obrazovce.

malý kousek ráje. 🌲

Takový ty spontánní chvíle, kdy člověk může jít opět mezi lidi a má pocit, že se svět opět pomalu vrací ke všednímu fungování. A najednou člověk vůbec nebere takové příležitosti jako samozřejmost. Doháníme aspoň nějaký čas, co jsme společně měly rok a půl trávit na vysoký, ten nám už sice nikdo nevrátí, ale tak už (snad) bude líp.🍸 Je fajn se obklopovat lidma, se kterýma si rozumíte a nahlížíte na svět kolem sebe dost podobně, řešíte psycho-sociální věci a tak nějak se smějete všemu možnému. Díky Teri 🖤

▫️◽️◻️◼️◾️▪️

na výstavě Bylo, nebylo.. Kdy známé skvosty od umělců jako Monet, Van Gogh nebo Renoir ožívají na plátně. Chvílemi jako kdybych se ocitala v dění samotných obrazů. Malebný zážitek, nemůžu jinak než doporučit. 💙🖼

Tuhle knížku jsem teď přečetla na cestách do práce a musím vážně říct, že byla přínosem nejen do profesního života, ale především do toho osobního. Bylo zajímavý a až fascinující najít samu sebe či obdobné zážitky z mého života v řádcích některých popsaných příběhů a hrdinek. Knížka je psaná poučně, ale i dost prakticky. Dává příklad, popisuje co je v dané situaci špatně a jaké je případné možné řešení. Určitě bych to doporučila hlavně slečnám a ženám, které vyrůstaly bez kladné otcovské postavy doma, nebo jejich otec selhával jakožto rodič. Téma traumatu či osobních událostí ze svého života ohledně své rodiny nezmiňuju jentak někomu na potkání, ale i mně tahle knížka pomohla pochopit některý moje vzorce a obranné mechanismy, které nevědomky chovám k opačnému pohlaví právě proto, že v mém životě absence spolehehlivého otce zanechala své. Ale tak, je fajn si to zvědomit a znát příčinu svého chování, které místy třeba není racionální, či běžné jako u člověka ze “zdravé” plnohodnotné rodiny. Přesně taková literatura otevírá větší možnost a pochopení, proč má třeba člověk problém s důvěrou k druhým lidem, přemýšlí nad vlastní hodnotou, nebo se mu těžce navazují romantické vztahy. Na konci je navíc zajímavý test, kde může člověk zjistit, o jaký typ nedostupného otce v jeho životě se jedná. Za mě čtivé, poučné a reálné. Něco, co se hodí vědět a taky lépe přiblížit tuto problematiku, důležitost otcovské role v dceřiném životě a následující dopad na její budoucnost.

milý chvíle května 🌿

Balkónový seance aneb dnešní pomalý ráno. Čtivá knížka, dobrá snídaně, paprsky slunce, zpívající ptactvo a vzduch vonící jarem. Mám ráda tyhle drobnosti podporující moje duševno 🍃

květnové sychravo

iMucha ~ sbírka v pohybu. Alfons Mucha jako vždy nezklamal. Na jeho půvabný ženy, secesní prvky a propracované detaily by se člověk mohl dívat pořád. Doporučuju / Ps: možnost jít na výstavu si vážím víc než kdy předtím, už mi to neskutečně chybělo. 🤍🖋

království minerálních vod a především mý nejoblíbenější, kterou můžu pít pořád - Vincentky ⛲️

🌞

fotogenický Zlín II/II

fotogenický Zlín I/II

jarní dny na chalupě 🌲💚

prvomájová. 🌸| pátý rok po boku nejlepšího parťáka, co jsem si kdy mohla přát. Občas se naštvem, pak se smějeme, někdy pláčeme ale nakonec vždy nacházíme pochopení jeden pro druhého. Láska, nejlepší kamarád, skvělej kluk, partner. Díky za tebe, tyhle chvíle. Les, příroda, klid, ty. Miluju / Ps: ano, po necelých 5 letech máme tu nejvíc milou fotku, co jsme spolu mohli mít /

túr de velkoměsto s mojí seveřankou 💙 jedna velká vděčnost za takový dny plný slunce, radosti, skvělé společnosti, procházek a rozjímání

Letem světem po Praze s mojí holomóckou děvčicou, 14 kilometrů v nohou, spousty čaje, kafe, sdílení, porozumění. Díky za takový dny. V téhle době jsou obzvlášť potřebným pohlazením na duši. Nejsou samozřejmostí 🤍

#copravectu aneb doháním školní četbu. Děj se vypraví lehkým srozumitelným místy nemravným jazykem, ale přesto s určitou hloubkou a cynickým pohledem na svět hlavního protagonisty, který je v dospívajícím věku. Jsem sice na začátku, ale knížka se čte dost snadno, ideální třeba na cesty.

jaro ve městě | 🚏🌿

covidová vlna užaninepočítámkolik a my zas a opět hrajeme deskovky. 🎲

konečně zas na čerstvém vzduchu

Sice nemůžeš do galerií, ale vždy si můžeš (alespoň) zútulnit domov. / Rok doma a tak si snažím mít to “svoje” místo o něco estetičtější, když už tu trávím tolik hodin, dnů a měsíců.

Dnes je mezinárodní den sociální práce. Ze svého širšího okolí mám zkušenost, že jen málokdo tuší, co je to sociální práce nebo co vlastně dělá sociální pracovník. Není to jen vydávání dávek na “pracáku” a dohled dětí na “sociálce”. Je to opora, snaha člověku ukázat cestu i v nepříznivé životní situaci. Být podpůrným mostem zpátky do života a společnosti, když se ocitne na jejím okraji (nebo i mimo ni). Podat pomocnou ruku těm, kteří jí potřebují. Ať už se jedná o děti, seniory, lidi s duševním onemocněním, fyzickým handicapem, závislostí, lidé bez domova, oběti domácího násilí, pěstounské rodiny, mladiství ze sociálně znevýhodněných rodin, imigranti, lidé v krizové situaci, lidé propuštění z výkonu trestu, lidé v nemocničních a sociálních zařízeních a mnoho dalších důležitých skupin obyvatel, na které je třeba myslet a nezapomínat.. 🤝🤍 #socialworkday #svetovydensocialniprace #socialniprace #socialwork #socialnipracovnik

moje chlupatý klubíčko lásky.🧶 #pobokuelfa

zápisky posledních dní. Ne moc veselých, ale upřímných - s kvítkama navrch, protože ty dělají všechno o něco snesitelnější 🌱

hezký počasí, slunce v duši — 🌞

„Ty si jako budeš číst se mnou?” 📖 #pobokuelfa

pohledy z okna / nad ránem

čtyři léta lásky. vážím si, neberu jako samozřejmost, děkuju & miluju

Stejně bych si ještě před pár lety nemyslela, že budu sníh považovat za něco tak vzácného, ojedinělého. Mám radost, že letošní zimu můžu zažít, vidět a cítit v celé své rozmanitosti. Chladný vzduch, křupání sněhu pod nohama, paprsky slunce tančící bílou krajinou a ten nepopsatelný klid. Pro tyhle chvíle žiju

ahoj zimo, chyběla si mi ❄️

rána s panem Elfouškem. 🤍 #pobokuelfa

2020 byl vskutku náročný, místy nekonečný. Pandemie, humanitární a přírodní katastrofy. Měla jsem pocit, že se na mě každý den hrne jedna smutná událost za druhou. Pro mě uplynulý rok znamenal neustálé pobývání doma, minimální kontakt s přáteli (i společností) a s tím spojená samota, on-line výuka, která se prostě nevyrovná prezenční výuce, tinnitus zapříčiněný dlouhými hodinami u počítače, trable se stěhováním a spóusty dalších překážek a nástrah. Samozřejmě mi ukázal i dobrý chvíle - máme doma milého malého parťáka navíc, v okamžicích chaosu jsme se mohli s nejbližšíma schovat do lesů, našla jsem (dokonce) dvě brigády ve svém oboru, opět jsem začala víc cvičit jógu, poznala vskutku zajímavý a hodný lidi s tíživými osudy, byla se svýma milýma alespoň na dálku ve spojení. Byl to opravdu silný rok, ale jsem ráda, že je za mnou. Že mí blízcí i já jsme vyvázli ve zdraví. Že zase můžu jít o k/rok dál. — Doufám, že 2021 bude shovívavější ke každému z nás

večery. #pobokuelfa

Tak Vánoce zavládly i u nás doma. Stromeček, co jsem zachránila před vyhozením v práci, bylo mi ho škoda. A nám poslouží klidne další roky - protože i o tomhle je snaha dělat život trochu udržitelnější, využívat toho, co je a nemuset kupovat věci nové. No a jak mu ty ozdoby sluší! Ale největší dar tohohle roku? Tady pan kocour Elfík, král naší domácnosti 👑🐈 #pobokuelfa

dnešní odpoledne ve znamení balení malých velkých radostí pro ty nejbližší.🌲🍊

Letošní rok je ve spoustě směrech zvláštní, složitý, jiný. Na druhou stranu - i v téhle neobvyklý době se dají hledat nějaká malá plus. Do toho řadím procházky Prahou, moct si užit ten pocit opravdového města, klidu, architektury a nadcházejících Vánoc. Malebno

suroviny z lesa, svíčky, co jsem našla doma a provázek držící vše pohromadě (namísto tavící pistole). Myslím, že ekologicky a ekonomicky padnoucí věnec🕯🌿 první Adventní neděli jsem nestihla, tak aspoň ještě zbylé tři mám před sebou!

dneska při západu. / domov

týden života s Elfínkem. Musím říct, že jsme s Davčou měli opravdu štěstí na kotě (navíc z ulice), protože to, jak je Elf šikovný, mazlivý, hravý, má chuť k životu i jídlu, jak se i na záchod naučil chodit od prvního dne. Prostě vše, co si člověk může představit pod skvělým kocourkem 🐾 Doufám, že mu je u nás tak dobře, jako se my cítíme s ním. Avšak to neustálé lísání, vrnění, mňouknutí a sem tam olíznutí je dobrým znamením. My jsme vděční, že můžeme mít chlupatého zvířecího společníka a on láskyplný domov i plnohodnotný kočičí život. Těším se na všechny ty chvíle, co nás spolu čekají. 🧡 #pobokuelfa

náš malý chomáček radosti - seznamte se s Elfínkem (protože má velká elfí ouška) 🐱💛 #pobokuelfa

poslední dny na starém bytě, zápisky a myšlenky uplynulých měsíců, černý čaj, spóusta mandarinek, mlha za okny a méně slunce přes den. Listopad

toulky Křivoklátskem o mlhavém listopadovém dopoledni.

ach, podzime 🌫

Dnešní malý útěk do podzimních lesů Kokořínska. Je to osvobozující pocit, alespoň na chvíli zapomenout na všechno to, co se teď děje. Tady je život o tolik víc v klidu, jdoucí svým vlastním tempem. Paprsky slunce září skrze nazlátlé listí, jemný říjnový vzduch hladí obě mé tváře a najednou neexistuje nic - jen les, ticho a má přítomnost teď, na tomhle místě. Ach, kéž by tu šlo zůstat už napořád, v lesích. Kde je je svět o něco logičtější, přirozenější, malebnější a především v rovnováze

nádech První republiky ⛲️

podzim na kraji města. 🍂

u počítače. tam kde trávím většinu mýho dne a nenadělám nic. Na jednu stranu jsem ráda, že letošní semestr funguje mnohem lépe než ten předchozí a jsem vděčná, že se můžu vzdělávat aspoň distanční formou, ale zároveň je to teprve druhý týden on-line výuky a já mám hlavu jako nafukovací balón. Na počítači se učím, dělám práci, jsem v kontaktu s blízkýma. Všechno jede skrze elektroniku. Po každým takovým dni, kdy mám od rána do večera zaplý noťas se vždy seberu a jdu se projít, protože čerstvý vzduch mě ujišťuje, že jsem stále na živu a tohle není nějaká fikce. Od začátku Korony mi začalo zvonit v uších a vzhledem k tomu, že počet hodin strávených za obrazovkou se zvýšil, zvoní mi tam zas o něco víc a vážně si říkám, jak z tohohle všeho vyváznout s klidnou myslí.. Už přes půlroku sedím doma a hodně se to podepisuje na mojí psychice, jsem unavená - z toho všeho co se děje a mrzí mě to, za nás všechny. Roky na vejšce, který si máme užívat, poznávat, být s druhýma, se transformovaly do čtverečků obličejů na zoomu a všechen sociální život do emotikonů na telefonu. Vlastně nevím, co tímhle chci říct. Asi jen, že bych si tak moc přála, aby se život vrátil do běznýho fungování. Kdy se člověk může scházet s lidma co má rád, vzdělávat se (doopravdy), žít. — Nechci nadlehčovat situaci, zprávy se mi nevyhýbají. Mrzí mě, že nevinní lidé umírají a lidé ve službách nasazují životy, těm patří velké díky a pokora. Ale za sebe říkám, nebaví mě to, je mi smutno. Takhle jsme si to asi nikdo nepředstavoval. Ale tak vydržme, co jinýho nám zbývá - než-li síla, vytrvalost a naděje, že to bude zas lepší. Jednou.

7 měsíců doma. Chybí mi (prezenční) vejška, kamarádky z oboru, naše chvíle v bufetu na fildě, poslouchání kazuistik na přednáškách našich všeznalých vyučujících, být mezi svýma.. Tak aspoň můžu doufat, že příští rok bude všechno o něco víc v pohodě. Prozatím si doma snažím udržet mysl otevřenou a prostě (pře)žít.

oka/mžiky

jak si krásná, Šumavo.

brána do Šumavských lesů a hor 🚪🌲

každoroční narozeninový útěk z města do přírody. Letos obzvlášť potřebný

člověk si může jen představovat, jak asi vypadala taková keltská osada, tady, mezi kopci a lesy. Krásné místo 🌾

malebná chaloupka co jsme dnes spatřili při toulkách Nižborem

chvíle naprostýho žití. tváře spálené od sluníčka, do plic mi proudil čerstvý vzduch a já pozorovala probouzející se krajinu severu. Okolo mě fajn parta (za fotografie děkuju přemilé Marťě z Ostravy). Zas a znovu jsem se přesvědčila proč mě dobrovolnictví tak moc baví a naplňuje, již počtvrté. Je to o překonávání komfortní zóny, kdy celý rok žiju jakýsi jistý zajetý způsob života, kdežto workcamp to je něco jiného. Člověk vlastně nikdy pořádně neví na koho narazí, co vše bude obsahem práce a s čím se vypořádá, ať už je to práce venku, studená voda z kohoutku, nebo jiné výzvy. Donutí mě to přemýšlet i o tom, jak mohu určitě věci dělat lépe, uvědomovat si, jaký život dokáže být rozmanitý a kolik hodných podobně smýšlejících lidí je. Zase jsem pocítila vděk a radost, že chodím, žiju, pozoruju a souzním s přírodou, tvořím rukama, nemyslím jen na starosti “tam ve městě” a prožívám chvíle s místní komunitou, pomaleji, intenzivněji, tady a teď. Miluju & děkuju a těším se na další možnosti, jak se více otevírat novým věcem, zkušenostem, lidem. Žít život o něco víc